Jste zde: Recenze » Recenze: Erik Axl Sund - Skleněná těla

Recenze: Erik Axl Sund - Skleněná těla

Recenze

„Skleněná těla“ jsou brutální a děsivý příběh z pera autorské dvojice, kterou u nás proslavily romány „Vraní dívka“, „Hladový oheň“ a „Pýthiiny rady“. Autoři nasadili vysokou laťku, kterou nyní hravě překonali. Čtenáři budou šokovaní, znechucení, ale na druhou stranu budou žasnout nad brilantním jazykem románu.

Pod jménem Erik Axl Sund se skrývá dvojice švédských spisovatelů. Håkan Axlander Sundquist (1965) je hudebníkem, zvukařem a výtvarníkem, Jerker Eriksson (1974) byl producentem hudební skupiny a pracoval jako knihovník ve vězení. Oba žijí ve Stockholmu a do světa literatury vstoupili thrillerem „Vraní dívka“. „Vraní dívka“ byla součástí trilogie „Slabost Victorie Bergmanové“, která vyšla v pětatřiceti zemích.

Mezi „Skleněnými těly“ a předešlou trilogií je několik zásadních rozdílů a řekla bych, že všechny jsou ve prospěch čtenáře. Předešlá trilogie byla pobuřující, surová, a jak nakladatel upozorňoval, byla určená pouze pro čtenáře se silnými žaludky a pevnými nervy. Hlavním tématem bylo zneužívání dětí a děj knih se točil kolem perverzit spojených s pedofilií a mučením. Všechny tři díly byly hodně psychologické a některé pasáže připomínaly zápisy psychiatra.

„Skleněná těla“ jsou čtivější a srozumitelnější. Autoři se vyhýbají odborným termínům a navíc si vybrali téma, které je každému blízké. Zlo, které tu prezentují, nepochází z vnějšku, ale každý si ho nese sám v sobě. Příběh začíná ve chvíli, kdy Švédsko zaplaví vlna nepochopitelných sebevražd. Mladí lidé se zabíjí rozličnými způsoby a je těžké říct, který je originálnější a příšernější. V míře nechutností se „Skleněným tělům“ nevyrovná ani jeden z románů trilogie. Současně se sebevraždami dojde k několika vraždám a čtenář může už od začátku tipovat, co mají společného a kdo za nimi stojí.

„Skleněná těla“ v sobě mají prvky krimi románu, klasické detektivky – hádanky i thrilleru. Na své si přijdou všichni, kteří mají rádi napínavé příběhy s řadou překvapení a nečekaných zvratů. Autoři se s ničím a nikým nemazlí a jejich tempo vyprávění je tak rychlé, že budete mít problém registrovat všechno, co se děje. Celkově je vyprávění zkratkovité, zhuštěné a úsporné. Autoři neplýtvají slovy, a tak se celý román skládá hlavně z krátkých vět nebo větných ekvivalentů.

Co je na knize z mého pohledu nejlepší, to je protiklad mezi obsahem a stylem. To, o čem se píše, je nechutné až odporné. Jenomže to, jak je to napsáno, připomíná báseň v próze. Autoři používají inteligentní a originální vytříbený jazyk a co slovo, to perla. Vzhledem k obsahu by stačil řemeslný um, ale oni místo toho použijí jazyk básníků a filozofů. Jejich obraty jsou brilantní a vy budete žasnout nad tím, co všechno je možné.

Díky tomu vnímáte text všemi smysly, což je vzhledem k obsahu poněkud riskantní. Autorům se povedl skvělý husarský kousek, protože spojili nespojitelné. Zvěrstva popisují s noblesou až tak, že se téměř každá věta dá použít jako citát. Číst „Skleněná těla“ není jednoduché a vyžaduje to čtenářovu invenci. Tohle rozhodně není oddechová četba, kde vám autor naservíruje všechno až pod nos a všechno vám polopaticky vysvětlí. Autoři očekávají, že budete jejich partnery a projevíte aktivitu. Za to vám nabídnou nevšední zážitek.

Hodnocení: 95 %

Veronika Černucká

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2018 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.