Jste zde: Recenze » Recenze: Håkan Nesser - Dívka, která nikomu nechyběla

Recenze: Håkan Nesser - Dívka, která nikomu nechyběla

Recenze

Je příjemné mít v životě nějaké jistoty. Třebaže vím, co od knihy Håkana Nessera můžu čekat. A navíc, narozdíl od jiných, možná dramatičtějších a známějších, si i po několika letech pamatuji, kdo byl v jeho detektivkách vrah a proč (zeptejte se mě na většinu jiných a nevzpomenu si).

Dojmy z Dívky, která nikomu nechyběla mě nejspíš také hned neopustí. (Názvy začínající slovem dívka jsou dost v kurzu. Jestli máte v různých těch dívkách z autobusu nebo s motýlími křídly už trochu hokej, přichází poslední hřebíček!) A jak to, že sakra nikomu nechybí? To by rád věděl i komisař Van Veeteren, mrzout k zulíbání. Bývalá manželka ho vytáčí i po rozvodu, a chtěl by si nějak odpočinout od policejní práce, možná i natrvalo.

Případ samotný navodí atmosféru 90. let, kdy investigativní novináři přinášeli reportáže o roztodivných náboženských sektách, provádějících kdesi ve svých sídlech podezřelé aktivity. Švédská policie obdrží během horkého léta anonymní tip, že nezletilá členka sekty byla zavražděna. Dotyčná sekta "Čistý život" to ale popírá. Ovšem, lesní tábor pro nezletilé dívky, vedený mesiášem už kdysi obviněným, to vzbuzuje pochyby, jestli všechno opravdu probíhá čistě a počestně. Místo dovolené, nebo aspoň přežívání ve stínu, musí Van Veeteren vyslýchat zcela nespolupracující členy sekty, ze kterých nemůže dostat kloudné slovo, ale kupodivu ani principy jejich víry. V takové situaci by ruply nervy kdekomu. Komisař startuje na první našlápnutí a občas mu z pusy vyletí něco velmi policejně nekorektního. Není prostě úplně lehké stanovit, kde je hranice mezi pravomocí policie a právem občanů na alternativní názory. A když konečně policie objeví tělo v lese, nemá vůbec nic vyřešeno, ale hlavu v ještě větším pejru než předtím...

Knížka je svižná, necelých 300 stran. Téma vztahů uvnitř sekty by se jistě dalo více rozvést (přiznejte se, také jste sledovali Na vlastní oči), ale autor nejde po senzacích, a tak se mu povede čtenáře navnadit a zaujmout, ale neumořit. Celkově bych knihu charakterizovala jako paštiku, kterou si Van Veeteren po těžkém dni dopřává v hotelu k večeři. Potěší tak, jak člověk předpokládal (v mezích možností paštiky). Komisař, který v duchu sprostě nadává, je můj člověk a jistě se s ním ještě shledám.

Hodnocení: 80 %

Lucie Ferrante

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2018 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.