Jste zde: Recenze » Recenze: Henning Mankell - Vrazi bez tváře

Recenze: Henning Mankell - Vrazi bez tváře

Recenze

Po nedávném Neklidném muži (posledním případu komisaře Wallandera) vychází případ první – Vrazi bez tváře. Tento román z roku 1991 si další české vydání zaslouží bezpochyby.

V jakém to žijeme světě?“ V takovém, kde jsou mírumilovní staří manželé přepadeni a nevídaně surově mučeni v jejich vlastním domě. Posledním slovem ženy umírající v nemocnici na následky zranění je „cizí“. Do Švédska právě proudí davy přistěhovalců z různých států, nedaleko statku nebohých manželů se navíc nachází uprchlický tábor, pro spojení s případem ale nejsou důkazy. Sám Wallander je proti nekontrolovatelnému přílivu cizinců do jeho země, žádnou zášť k nim ale necítí. Když například zjistí, že jeho dcera chodí s africkým studentem, nijak ho to nerozhodí. Ne všichni jsou ale tak tolerantní. Pokřivená informace o tom, že policie podezřívá cizince pronikne do médií a průšvih je na světě – rasisté a radikální odpůrci imigrační politiky mají záminku pro své běsnění, které vede až k smrti nevinného člověka. Policie přitom prošetřuje úplně jiná vodítka a xenofobní hysterie jim jen přidělává práci.

Kurt Wallander má navíc svých starostí dost, jako by nestačila frustrace z práce, ještě ho opustí manželka. Stejně jako v Neklidném muži na mě mnohem víc než samotný vyšetřovaný případ (byť napínavý) zapůsobily části týkající se Wallanderova osobního života. Psychické vyčerpání se snoubí s fyzickým, ke všemu je neustále nevyspalý a všemožně otlučený. Že prý je to bručoun? Není možné si ho nezamilovat, ale Henning Mankell mu lehký osud rozhodně nepřipravil a čtenář má nepočítaně příležitostí komisaře litovat.

Románem se prolíná téma stáří – soucit s ním, úcta k celoživotní práci a apod. Sám Wallander má stárnoucího otce, vůči kterému se cítí provinile a není si jistý, jak se má v nových situacích zachovat. Tyto scény jsou tak ze života, až to bolí. Toto skutečně není „jen“ detektivka.

Jsem zarytý odpůrce spoilerů, a proto v žádném případě nechci prozradit víc, než je možné se dozvědět z oficiální anotace. O napínavé momenty a záhady vzbuzující spekulace není nouze, nechci vás o tyto prožitky ochudit – nepochybuju totiž o tom, že si Vrahy bez tváře přečtete. A ten detail na konci!!! Ke kterému vám z výše uvedených důvodů nemůžu vůbec nic říct. Budete přesně vědět, co jsem měla na mysli

Že jde o víc než dvacet let starý román vůbec ničemu nevadí - čtenář si to uvědomí jen u zmínek o psacích strojích, množení strojopisů, přepojování telefonních hovorů jako hlavního nástroje komunikace a Wallanderova lačného prohlížení videí a hifi souprav ve výlohách.

Neklidném muži Wallander na tento případ vzpomínal, já osobně ale čtu části různých sérií napřeskáčku běžně a ani tady mi to nijak nevadilo.

Nakonec moje oblíbené téma neochotných vyslýchaných a přístupu vyslýchajících policistů: „Pořádně ho proklepni,“ opáčil Wallander. „Zmáčkni ho. Musíme z něj dostat všechno, co ví. To je vyšetřovatel mého srdce!!!

Lucie Ferrante

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2018 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.