Jste zde: Recenze » Recenze: Mons Kallentoft - Větrné duše

Recenze: Mons Kallentoft - Větrné duše

Recenze

Větrné duše jsou už sedmou knihou s policistkou Malin Forsovou. Po půvabně morbidních variacích na roční období (s výpomocí přidaného pátého) přešel Mons Kallentoft k poetičtějším názvům, ale „náplň“ zůstává ve stejném stylu. A to silně lyrickém, s nějakou tou vraždou, šepotem zemřelých a ženskými myšlenkami.

Nad Linköpingem sice romanticky vane vítr, ale obsahuje i výdech Konrada Karlssona, oběšeného na šňůře zvonku v pečovatelském domě, kde již léta žil. Snad by to vypadalo jako sebevražda, ale tomu se Tove, Malinině dospívající dceři a letní brigádnici v daném zařízení, nechce věřit. Při péči o tohoto seniora k němu získala blízký vztah, bližší než jaký má s vlastním dědečkem (žijícím v zahraničí a emočně ještě vzdálenějším). Panu Karlssonovi navíc před časem v novinách otiskli jeho dopis o otřesných podmínkách panujících v sociálních službách, což provozovatele, soukromou firmu Merapi, jistě mnoho nepotěšilo. Majitel firmy, magnát zbohatnuvší na skupování pečovatelských ústavů od státu a následném prosazování úspor s negativním dopadem na kvalitu péče, se jeví jako hlavní podezřelý a stává se jednou z hlavních postav. Dostává vlastní kapitoly, které věnuje úvahám o své milované malé dceři. Na to, jak bezcharakterně hajzlovský byznys provozuje, je k němu autor velmi shovívavý a vykresluje ho jako milujícího otce. Byl by takový člověk schopný vraždy, nebo jejího objednání?

Motiv prostředí pečovatelských institucí a krize ve sféře sociální práce mě zde zaujal víc, než leckterá geniálně zamotaná zápletka od Kallentoftových konkurentů. Autorův vhled do problematiky je naprosto přesvědčivý, jako investigativní novinář by se jistě uživil. Kdo má v rodině nějakého ošetřovatele nebo naopak člena rodiny v nějakém podobném zařízení, po pár stránkách určitě zpozorní. Že prý jsou detektivky přitažené za vlasy a vycucané z prstu? Pečovatelská zařízení odbývající zaměstnance směšným platem bohužel nejsou fikcí ani u nás. Autor zde skládá hold všem, kteří takovou záslužnou a nedoceněnou práci vydrží dělat. Zároveň se zamýšlí i nad pocity provinilosti těch, kteří své příbuzné potřebují do těchto zařízení umístit, i nad důstojností klientů, která často trpí… V jakém světě to žijeme, když se peníze staví nade vše?

Všechno by to vypadalo tak úžasně a duchaplně, kdyby… všechny tyto vznešené ideály a bombasticky realistické popisy autor neutopil v tuně Malininých a Toviných úvah a nimrání se v jejich pocitech. Což se mu bohužel téměř povedlo, přestože má román méně než třista stran. Člověk by neměl podléhat temné straně a šířit nenávistné projevy, proto se nebudu rozepisovat o tom, jak moc jsem při čtení místy chtěla autora zavřít někam jen o chlebu z rozmraženého polotovaru nebo ho aspoň kopnout do brňavky. Napětí zde prostě trestuhodně chybí, ale kdo nikdy neměl babičku v domově důchodců, ať první hodí kamenem. Větrné duše doporučuju, protože toho v nich autor tolik přesně vyhmátnul a také proto, že autor dokáže popsat obličej oběšeného stylem „má barvu pusté polární krajiny v noci  . A i ten konec je překvapivější, než by člověk po rozvleklém středu čekal. Kvůli příliš pomalému tempu jim nicméně musím udělit 85%. Pokud jste ale někdy v životě pracovali na noční směně, pak je to jasných 100%!

Hodnocení: 85 %

Lucie Ferrante

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2018 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.