Jste zde: Informace » V jiném čase, v jiném životě vyšla v rámci Knihománie

V jiném čase, v jiném životě vyšla v rámci Knihománie

Informace

V nakladatelství Moba právě vyšla nová kniha od Leif G. W. Perssona s názvem V jiném čase, v jiném životě.

Kniha vychází v rámci Knihománie, má 440 stran a překladu se ujala Anna Štorkánová.

Ukázka z knihy:

Policejní vyšetřování nebylo jen trochu špatné. Bylo totálně žalostné, a když pomyslíme, že šlo o jeden z nejtěžších zločinů, který se od konce druhé světové války ve Švédsku odehrál, opravdu nebylo snadné tomu porozumět. Jedno z vysvětlení, o kterém se diskutovalo na nejvyšších místech vedení policie, mimo jiné i v důvěrných rozhovorech mezi šéfem zemské policie a jeho nejbližším mladším spolupracovníkem, znělo, že vláda podle všeho ze záhadných důvodů neměla nejmenší zájem na vysvětlení záležitosti a tento nezájem přenesla na policii. Zločin s jasným politickým podtextem a vláda, která jednoznačně nechce mít s věcí nic společného – co mohla policie vůbec dělat?

Šéf stockholmské sekce násilných trestních činů nebyl ani trochu přítelem politických tlučhubů. Tím ať se baví jiní. I rozumování, jak vláda posuzuje tu nebo onu otázku, ho nechávalo chladným. Taky ji ani jednou nevolil. Naopak ho zlobilo, že se vláda vměšuje do jeho vyšetřování a že pachatele poslala domů. Jak má být zločin objasněn, když člověk nemá možnost vyslechnout podezřelé?

Skutečně se těšil na to, že si s nimi bude moci promluvit. V naprostém klidu, s jedním po druhém a tak často, jak jen bude nutné, než si udělá celkový obraz.

To se mu už nesčíslněkrát podařilo a on byl přesvědčený, že toho dosáhne i tentokrát, dokonce bez tlumočníka. Protože na rozdíl od svých kolegů složil maturitu, ještě ke všemu na gymnáziu Hvitfeldtska v Göteborgu, a jeho stará školní němčina fungovala stále bezvadně. Postoj vlády byl z čistě technické stránky vyšetřování ryzí sabotáží. A věc nijak nevylepšoval fakt, že si toho pravděpodobně nebyla vědomá.

On a jeho kolegové se museli více či méně spokojit se všemi možnými, jen ne ideálními podmínkami při vyšetřování stop. Těsně po výbuchu to vypadalo, jako by se opravdu rozpoutalo peklo. Teroristé během vyděračských telefonátů s vládou prohlásili, že do budovy přinesli patnáct kilogramů trinitrotoluenu, ale nic na místě nesouhlasilo s tímto tvrzením.

Nasazení hasičů, jakkoliv nevyhnutelné, taky věc nijak nevylepšilo – tuny vody na všechnu tu spoušť nebyly vůbec dobré – ale co policejnímu řediteli a jeho kolegům vadilo nejvíc, bylo množství více či méně nepovolaných, kteří se motali na místě činu. Například němečtí kolegové nebyli nijak užiteční, přestože v hloubi duše měl pochopení pro jejich zájem. Koneckonců z formálního hlediska bylo místo činu německým teritoriem, a proto je prostě nemohl poslat pryč.

Stejný postoj zaujímal k „plstěným papučím“ od tajné policie a k jejich mírně řečeno nezpůsobu věčně nahlížet přes rameno kolegům, kteří jen prostě chtěli dělat svou práci. Kromě toho měli tajní tu drzost nabídnout své vlastní techniky, ale to už energicky prohlásil, že takovým způsobem prováděná práce by neměla hlavu ani patu, že nemá v úmyslu pobíhat po okolí a rozdělovat revíry, to měli dělat jiní, a jestli nemají důvěru k němu a jeho lidem, mohou si celou věc okamžitě převzít.

Ale příjemná ta práce nebyla, a když mu policejní ředitel po více než týdnu, toho dne, kdy byly odstraněny venkovní zátarasy, sdělil, že další vyšetřování přísluší tajné policii, byla to pro něj opravdová úleva.

Ovšem pokud jde o příčinu výbuchu, on ani jeho kolegové se nedopracovali zcela jasného názoru. Nic nenasvědčovalo tomu, že teroristé vyhodili budovu do povětří záměrně. Vše vedlo k závěru, že šlo o neštěstí, o kombinaci lajdáctví a diletantismu, a exploze byla pravděpodobně spuštěna teroristou – „odborníkem na výbušniny“, který jako každé dítě strká prsty tam, kam nemá a u běžných švédských zkoušek pro střelmistry by stoprocentně propadl. To vyplývalo s veškerou možnou průkazností z kabelů a spojek, které přestály výbuch, i když večerní vydání novin pochopitelně psala o odborných znalostech teroristů. Víc tedy z vyšetřování nevyplynulo a z tohoto hlediska to v podstatě taky bylo jedno. Co ještě tajná policie mohla potvrdit poté, co jí bylo předáno vyšetřování, zůstalo tak řečeno pochybné. V každém případě nebylo podniknuto nic, aby došlo k právní kvalifikaci, a kdyby se šéfa oddělení násilných trestných činů někdo na případ zeptal, on osobně došel k přesvědčení, že od tajné policie nelze nic zásadního očekávat, ostatně stejně jako už mnohokrát předtím, a to i přesto, že člověk nemusel být policistou, aby si spočítal, že celá věc musela mít víc účastníků než šest teroristů na ambasádě.

Stačilo si totiž položit otázku, kdopak asi vsunul ve čtvrtek 24. dubna kolem třinácté hodiny obálky do poštovních schránek tří mezinárodních zpravodajských agentur, které všechny sídlily v prostorách švédské zpravodajské agentury TT v prvním mrakodrapu v Hötorgu, tři kilometry a více než pět minut jízdy autem od velvyslanectví SRN venku v Djurgårdenu? Nikdo z těch šesti v budově – z „kommanda holger meins“, jak se v důsledně malém písmu nazývali – to v žádném případě být nemohl…

Anotace knihy:

Stockholm, 1975. Skupina mladých lidí udělá z personálu německé ambasády rukojmí. Jejich obklíčení končí explozí budovy. Po letech je zabit muž, který teroristům pomáhal. A tajná policie musí zjistit, zda šlo o prostou vraždu, nebo zda je všechno mnohem složitější…

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2017 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.