Jste zde: Informace » Ukázka z knihy Ohnivý anděl od Yrsy Sigurdardóttir

Ukázka z knihy Ohnivý anděl od Yrsy Sigurdardóttir

Informace

Náhle se ochladilo a Berglindě zase naskočila husí kůže. Chlad přicházel od posuvných dveří, proudil vzhůru po závěsu a vířil místností jako neviditelný kouř. Berglindu popadl vztek a závěs strhla. Slyšela, jak se drahá látka u garnýže trhá. Chtělo se jíbrečet nad zničeným závěsem, který zůstal viset na posledním kousku látky. Nový si určitě nebudou moci dovolit, a po zbytek zimy tak budou muset hledět do potemnělé zahrady. V tom okamžiku se jí tahle myšlenka vykouřila z hlavy a ona s otevřenou pusou zírala na zaslepené okenní sklo. Zvenku bylo celé pokryté ledem. Zdálo se jí, že skrze námrazu spatřila stín, který se však rychle rozplynul ve vzduchu. Na skle po něm zůstalo napsáno 081NN nebo OBINN. Ani jedno jí nic neříkalo. Berglinda ustoupila ode dveří, aniž se podívala, zda po sobě autor nápisu nezanechal nějakou stopu. Její strach, že by to tak být mohlo, byla silnější než rozum.

* * *

Pod lavičkou zahlédl modravý přísvit, sehnul se a objevil mobil. Na displeji blikalo označení volajícího Máma. Chviličku se odhodlával telefon zvednout a ohlásit se, ale dosud mu chyběl dech k tomu, aby dotyčné matce dokázal vysvětlit, kdo je a proč na její volání odpovídá on. Místo toho zíral na mobil, dokud zvonění úplně neustalo a na displeji nevyskočila informace: 7 zmeškaných hovorů. Nějaký opilec tu patrně v noci ztratil telefon a teď doma vyspává. Ranní běžec se obrátil k moři – mobil počká, vezme jej domů a pošle neznámé matce zprávu, kde si jej majitel může vyzvednout. Rozhlížel se, zda tu náhodou někde neleží také opilcova peněženka, aby mu ji mohl vrátit současně s mobilem.

V tom okamžiku spatřil na místě, kde svah příkře klesá k pobřeží, nohy v ohořelé trávě. Nejprve se musel pořádně rozhlédnout, aby si ujasnil, co to vlastně znamená. Nejdřív ho napadlo, že to jsou jen podivně utvářené kameny, ale pak spatřil černé boty a zčernalé nohy.

* * *

„Kdy byl Tryggvi u tebe na pokoji? Krátce před tvým přeložením do nemocnice?“

Jedno mžiknutí. Ano.

„Řekl přitom něco?“ Tryggvi údajně nikdy nepromluvil, ale Tóra se pro jistotu zeptala. Třeba udělal větší pokroky, než lidé udávají.

Dvě mrknutí. Ne.

„Lehl si k tobě do postele?“ Tóra se podívala Ragně zpříma do očí, ale přitom koutkem oka zaznamenala, že logopedka rychle přistrčila hlavu.

Dvojí mrknutí. Ne.

„Lehl si k tobě někdy někdo jiný?“ Logopedka popadla Tóru pevně za rameno, ale ta ji setřásla a sledovala Ragninu reakci. Dlouho se nic nedělo, jen si hleděly do očí. Potom dívka mrkla.

Velmi výmluvně. ANO.

* * *

Podlaha byla dosud pod vodou a každý krok doprovázelo šplouchnutí. Prázdná betonová krabice každý zvuk zesilovala a vyvolávala tlumenou ozvěnu. Pokud Tóru neklamal sluch, neznámý kráčel směrem k nim. „Zapomněla jsem na vodu,“ šeptala, „vejdeme-li dovnitř, ten člověk nás hned uslyší.“
Matthias přikývl. Gestem Tóře naznačil, aby trochu ustoupila a připravila se zavolat policii. Tóra se přehrabovala v tašce hledajíc mobil, zatímco kroky se rychle blížily. Dřív, než se stačili ukrýt, dospěly už ke dveřím. Tóra i Matthias strnuli. Uvolněná deska tarasící vchod se trochu odsunula a objevila se noha v džínsech a laciné sportovní obuvi následovaná trupem nějakého muže. Jakmile vystrčil hlavu, spatřil je. Chvíli zůstal stejně zkoprnělý jako oni a pak se rychle protáhl otvorem zpátky. Tóra nebyla rozrušením schopna jasně myslet – tvář, kterou krátce zahlédla, jí byla povědomá, ale potřebovala pár vteřin na to, aby se na ni upamatovala…

* * *

„Chudáček Tryggvi.“ Jakob zavřel oči a zamumlal něco nesrozumitelného. Potom je vytřeštil a civěl na Tóru. „Podívej se na mě. Podívej se na mě.“

Tóra, která z něj během rozmluvy nespustila oči, se podivila. „Já tě přece vidím, Jakobe. Chceš mi něco povědět?“ Jakob se náhle bezvládně sesul na židli.

„Chci koláč.“ Pronesl to fňukavým hlasem jako malé dítě. „Řek jsem odpovědi na všechny otázky.“

„Ještě chvilku, Jakobe, hned potom dostaneš koláč,“ slíbila Tóra a doufala, že to bude možné. Netušila, jakými pravidly se tu řídí podávání jídla, zda třeba není přísně zakázáno jíst mezi určenými hodinami. „Co myslíš, kdo ten domov podpálil, Jakobe? Můžeš mi to klidně prozradit, já to nikomu nepovím. Velice by mi pomohlo, kdybys mi to řekl, vždyť jsi tam všechny znal.“ Zbytečně se však s formulací otázky trápila, protože odpověď přišla hned.

„Byl to anděl. Anděl se svatozáří, s pokaženou svatozáří.“

 

Pět lidí přišlo strašlivým způsobem o život: čtyři obyvatelé domova a jeden noční hlídač. Domov byl zcela nový a zařízený pro postižené ve věku od osmnácti do pětadvaceti let. Oběti byly tedy ještě velmi mladé, což celou věc ještě zhoršovalo. … Oheň se před ničím nezastavil a v tomto případě zuřil tak dlouho, až nezbylo nic živého.

Tóra posbírala zbylé papíry a položila je na nedůležitou hromádku. Potom listovala tou důležitou, až našla Jakobův rozsudek. V něm byla objasněna většina otázek a sled událostí.

Kolem třetí hodiny v noci se vzňal benzin, který někdo rozlil po chodbách a všech pokojích. Ohnivzdorné dveře malých apartmánů byly otevřené, protože jejich automatické zavírání blokovaly židle. To vše hovořilo proti nehodě, jednoznačně šlo o promyšlený čin. Noční hlídač byl napaden a utržil úder do zátylku. Přestože se z výsledků pitvy a z ostatních indicií nedal přesně odvodit průběh událostí, vycházelo se z toho, že při rozlévání benzinu už byl v bezvědomí. Jeho ohořelá mrtvola byla spečena se židlí.

* * *

V prvním patře zavrzaly parkety. Zvuk vyšel z Pésiho pokoje. Berglinda odložila sklenici a zvolna se otočila. Náhle měla sucho v ústech a opět jí naskočila husí kůže. Zatracené reminiscence! Jak dlouho potrvá, než se definitivě zotaví? Volnými kroky vyšla po schodech nahoru. Když dorazila ke dveřím do dětského pokoje, zaslechla chlapce tiše hovořit. Místo aby poslouchala, co říká, otevřela opatrně dveře. Pési stál na špičkách u okna a pátravě hleděl ven. Když zaslechl vrznout dveře, zmlknul a otočil se. Když Berglinda spatřila zamžené okno, jen stěží potlačila výkřik.

„Ahoj, mami,“ usmál se Pési rozpačitě.

Berglinda přiskočila k synovi a odtrhla ho od okna. Přitiskla ho k sobě a současně se pokoušela sklo osušit, leč vrstvička páry nezmizela. Byla na vnější straně okna.

Pési pohlédl matce do očí. „Magga je venku a nemůže dovnitř. Ráda by mě hlídala.“ Ukázal k  oknu a protáhl obličej. „Je trochu naštvaná.“

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2020 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.