První série se začala vysílat na televizní stanici ITV v červnu 2007 a okamžitě zaznamenala obrovský divácký úspěch. Porota byla původně složena ze tří členů - Simona Cowella, Amandy Holden a Pierse Morgana. Show moderovala dvojice Ant & Dec, která se stala neodmyslitelnou součástí programu až do současnosti. Vítězem první série se stal operní zpěvák Paul Potts, jehož příběh později inspiroval i vznik celovečerního filmu.
Formát soutěže byl od počátku nastaven tak, aby maximálně využil potenciál televizní zábavy. Soutěžící měli na pódiu limitovaný čas pro předvedení svého talentu, přičemž každý z porotců měl k dispozici červené tlačítko. Pokud všichni porotci zmáčkli své tlačítko, vystoupení bylo okamžitě ukončeno. Tento dramatický prvek se stal jedním z charakteristických rysů show a byl později převzat i dalšími národními verzemi.
Britain's Got Talent se stal kulturním fenoménem, který významně ovlivnil britskou populární kulturu. Show pravidelně dosahuje sledovanosti přes 10 milionů diváků a finálové večery patří k nejsledovanějším televizním událostem roku. Program objevil mnoho talentů, které později dosáhly mezinárodního úspěchu, jako například Diversity, George Sampson či Paul Potts. Soutěž také významně přispěla k rozvoji televizní zábavy ve Velké Británii a stanovila nové standardy pro talentové show. Její vliv je patrný dodnes a formát byl úspěšně adaptován ve více než 70 zemích světa.
Televizní show Británie má talent představuje jedinečný formát talentové soutěže, kde se účastníci různých věkových kategorií a s rozmanitými dovednostmi ucházejí o přízeň poroty a diváků. Soutěžící mají přesně stanovený časový limit tří minut na předvedení svého vystoupení před čtyřčlennou porotou. Během vystoupení mohou porotci stisknout červené tlačítko - pokud tak učiní všichni čtyři, vystoupení je okamžitě ukončeno.
| Parametr |
Británie má talent |
X Factor UK |
| První vysílání |
2007 |
2004 |
| Vysílací stanice |
ITV |
ITV |
| Moderátoři |
Ant & Dec |
Dermot O'Leary |
| Hlavní porotce |
Simon Cowell |
Simon Cowell |
| Typ soutěže |
Talentová show |
Pěvecká soutěž |
| Délka epizody |
60 minut |
90 minut |
| Počet porotců |
4 |
4 |
| Hlavní cena |
250 000 GBP |
1 000 000 GBP |
Pro postup do dalšího kola potřebuje soutěžící získat minimálně tři kladné hlasy od poroty. Každá série začíná předkoly, která se natáčejí v různých městech po celé Británii. Úspěšní účastníci následně postupují do semifinálových kol, která jsou již vysílána v přímém přenosu. V semifinále rozhodují o postupu do finále jak porotci, tak diváci prostřednictvím telefonického hlasování.
Vítěz každé série získává finanční odměnu ve výši 250 000 liber a prestižní vystoupení na Royal Variety Performance před členy britské královské rodiny. Kromě hlavní výhry show nabízí účastníkům jedinečnou příležitost zviditelnit se před miliony diváků a nastartovat svou profesionální kariéru.
Specifickým prvkem show je takzvané zlaté bzučáky, které může každý porotce během předkol použít pouze jednou. Stisknutím zlatého bzučáku posílá porotce soutěžícího přímo do semifinálového kola, bez ohledu na hodnocení ostatních porotců. Od roku 2014 má možnost použít zlatý bzučák také moderátor show.
Pravidla soutěže stanovují, že se mohou účastnit jak amatéři, tak profesionálové, přičemž minimální věková hranice je pět let. Vystoupení musí být původní nebo musí mít soutěžící zajištěna potřebná autorská práva. Soutěžící nesmí být v době účasti vázán exkluzivní smlouvou s jinou televizní stanicí nebo produkční společností.
Show klade důraz na rozmanitost talentů - od zpěváků, tanečníků a hudebníků přes kouzelníky, komiky až po akrobaty a další netradiční vystoupení. Porota hodnotí nejen technické provedení, ale také originalitu, kreativitu a celkový dojem z vystoupení. Důležitým aspektem je také osobní příběh soutěžícího, který často tvoří významnou součást prezentace v show.
V průběhu let se formát show mírně upravoval, například přidáním různých prvků jako je divoká karta, kdy porota může dodatečně zachránit vyřazeného soutěžícího, nebo zavedením speciálních tematických epizod. Británie má talent si zachovává svůj charakteristický mix zábavy, emocí a objevování nových talentů, což z ní činí jednu z nejsledovanějších televizních show ve Velké Británii.
Porota a moderátoři pořadu
Porota televizní show Británie má talent prošla během let několika významnými změnami, přičemž některé osobnosti zůstaly konstantní a jiné se v průběhu času měnily. Simon Cowell, který je nejen porotcem, ale také tvůrcem celého formátu, představuje nejvýraznější a nejdéle působící osobnost v porotě. Jeho přímočaré hodnocení a často kontroverzní komentáře se staly charakteristickým prvkem show. Po jeho boku zasedla Amanda Holden, která je součástí poroty od prvního vysílání v roce 2007 a představuje stabilní element v hodnocení soutěžících.
Významnou změnou prošlo složení poroty v roce 2012, kdy se připojila Alesha Dixon, bývalá členka skupiny Mis-Teeq a vítězka Strictly Come Dancing. Její taneční zkušenosti a hudební background přinesly do hodnocení novou perspektivu. Čtvrtým porotcem se stal David Walliams, známý britský komik a spisovatel, který do show vnesl humor a často se dostával do komických střetů se Simonem Cowellem.
Role moderátorů show byla svěřena dvojici Ant & Dec (Anthony McPartlin a Declan Donnelly), kteří se stali neodmyslitelnou součástí programu. Jejich přirozený humor, schopnost improvizace a vřelý přístup k soutěžícím významně přispívají k celkové atmosféře show. Moderátoři často poskytují soutěžícím podporu v zákulisí a pomáhají jim zvládnout nervozitu před vystoupením.
V roce 2020 došlo k dočasné změně v sestavě, když Simon Cowell utrpěl zranění při nehodě na elektrickém kole. Jeho místo dočasně zaujal Ashley Banjo, člen taneční skupiny Diversity, která sama v minulosti v soutěži zvítězila. Tato změna přinesla do poroty nový pohled, zejména v oblasti tanečních vystoupení a moderních performancí.
Porota má za úkol hodnotit široké spektrum talentů, od zpěváků a tanečníků až po kouzelníky a akrobaty. Každý z porotců přináší své specifické zkušenosti a odbornost. Amanda Holden často hodnotí divadelní a pěvecká vystoupení, Alesha Dixon se zaměřuje na taneční a hudební čísla, zatímco David Walliams oceňuje především komediální vystoupení a originální talenty.
Důležitou součástí show je také zlatý bzučák, který může každý porotce použít pouze jednou během předkol. Tento dramatický prvek umožňuje porotci poslat výjimečného účinkujícího přímo do semifinále, což často vede k emotivním momentům. Moderátoři Ant & Dec mají také svůj společný zlatý bzučák, který mohou udělit vystoupení, které je obzvláště zaujme.
Interakce mezi porotci a jejich různorodé osobnosti vytváří dynamickou atmosféru, která je pro diváky stejně zábavná jako samotná vystoupení soutěžících. Jejich vzájemné škádlení, především mezi Simonem Cowellem a Davidem Walliamsem, se stalo charakteristickým rysem show a přispívá k její popularitě.
Nejúspěšnější vítězové v historii show
V průběhu let soutěž Británie má talent představila mnoho výjimečných talentů, ale pouze někteří z nich se zapsali do historie jako skutečně nezapomenutelní vítězové. Paul Potts, operní zpěvák a bývalý prodavač mobilních telefonů, se stal prvním vítězem show v roce 2007. Jeho dojemný příběh a působivé provedení árie Nessun dorma okouzlily nejen porotu, ale i celou británskou veřejnost. Po svém vítězství vydal několik úspěšných alb a vystupoval po celém světě.
Diversity, taneční skupina z východního Londýna, způsobila v roce 2009 naprostou senzaci svým dynamickým vystoupením, které kombinovalo street dance s akrobatickými prvky. Jejich vítězství bylo o to pozoruhodnější, že v finále porazili Susan Boyle, která byla považována za jasnou favoritku. Diversity se následně stali jednou z nejúspěšnějších tanečních skupin ve Velké Británii a pravidelně vyprodávají velké arény.
Dalším významným vítězem byl George Sampson, který triumfoval v roce 2008. Jako pouliční tanečník si prošel nelehkou cestou, když několikrát neuspěl v konkurzu, ale jeho vytrvalost se nakonec vyplatila. Jeho vítězné vystoupení na píseň Singing in the Rain se stalo ikonickým momentem show. Po vítězství se objevil v několika televizních pořadech a divadelních produkcích.
Tokio Myers, pianista a hudební producent, ohromil v roce 2017 porotu i diváky svým jedinečným spojením klasické hudby s moderními elektronickými prvky. Jeho inovativní přístup k hudbě a osobitý styl mu vynesly nejen vítězství v soutěži, ale také úspěšnou kariéru v hudebním průmyslu. Jeho debutové album dosáhlo významných úspěchů v britských hudebních žebříčcích.
Lost Voice Guy, vlastním jménem Lee Ridley, se zapsal do historie jako první komik, který kdy vyhrál Británie má talent. Jeho vítězství v roce 2018 bylo o to výjimečnější, že kvůli mozkové obrně nemůže mluvit a své vtipy prezentuje pomocí hlasového syntetizátoru. Jeho humor a pozitivní přístup k životu inspirovaly miliony diváků.
Axel Blake, vítěz z roku 2022, přinesl do show svěží vítr v podobě stand-up comedy. Jeho autentický humor a schopnost rozesmát publikum mu vynesly nejen vítězství, ale i následnou úspěšnou kariéru v zábavním průmyslu. Jeho triumf ukázal, že show stále dokáže objevovat nové talenty napříč různými žánry.
Collabro, pětičlenná hudební skupina, zvítězila v roce 2014 díky svým působivým interpretacím muzikálových skladeb. Jejich harmonické vokály a profesionální vystupování jim zajistily nejen vítězství v soutěži, ale i následnou úspěšnou kariéru s několika vydanými alby a světovým turné. Jejich příběh dokazuje, že Británie má talent dokáže měnit životy účinkujících a otevírat jim dveře do světa showbyznysu.
Británie má talent je jako kouzelná kniha plná příběhů, kde každá stránka odkrývá nový talent a každý účinkující píše svůj vlastní jedinečný příběh na jevišti života.
Magdaléna Horáčková
Nejvyšší sledovanost a divácké rekordy
Británie má talent se může pochlubit mimořádnými diváckými úspěchy, které z této show učinily jeden z nejsledovanějších televizních pořadů ve Velké Británii. Nejvyšší sledovanost zaznamenalo finále třetí série v roce 2009, kdy show sledovalo neuvěřitelných 19,2 milionu diváků, což představovalo přibližně 68% podíl na sledovanosti v daném vysílacím čase. Tento rekord dodnes nebyl překonán a řadí se mezi nejvyšší sledovanosti v historii britské televizní zábavy.
Významným milníkem byl také rok 2012, kdy finálový večer sledovalo 14,5 milionu diváků. Vítězství tehdy získala pudlí taneční skupina Ashleigh and Pudsey, která se následně stala celosvětovým fenoménem. Průměrná sledovanost jednotlivých epizod se dlouhodobě pohybuje kolem 10 milionů diváků, což potvrzuje stabilní popularitu show mezi britskými diváky.
Show pravidelně láme rekordy i v digitálním prostředí. Na platformě ITV Hub zaznamenává miliony streamů každou sérii, přičemž nejvyšší počet online zhlédnutí byl zaznamenán v roce 2020, kdy pandemická situace přiměla více diváků sledovat obsah online. Sociální média také hrají významnou roli v popularitě show - nejvirálnější vystoupení často dosahují desítek milionů zhlédnutí na YouTube a dalších platformách.
Zajímavostí je, že živá vystoupení Britain's Got Talent pravidelně vyprodávají největší britské arény. Finálové show jsou vysílány živě z prestižního Hammersmith Apollo v Londýně, kde kapacita dosahuje více než 3 500 diváků. Vstupenky na tyto show jsou vyprodány během několika minut od zahájení prodeje, což svědčí o obrovském zájmu publika vidět talentovou show naživo.
Show také drží rekord v počtu přihlášených účastníků - v roce 2016 se do konkurzu přihlásilo více než 75 000 talentů z celé Velké Británie i zahraničí. Producenti show museli dokonce přidat další předkola, aby zvládli takový nápor zájemců. Každý rok se konají konkurzy ve více než 10 britských městech, kde se před porotou představí tisíce nadějných účinkujících.
Významným aspektem sledovanosti je také mezinárodní dosah show. Britain's Got Talent je vysílán ve více než 60 zemích světa a inspiroval vznik mnoha národních verzí talentové show. Díky tomu se britská verze stala jakýmsi zlatým standardem, podle kterého se řídí ostatní národní mutace. Mnohá vystoupení z britské verze se stala virálními po celém světě, například Susan Boyle, jejíž první vystoupení v show vidělo na YouTube přes 500 milionů diváků.
Zlaté bzučáky a jejich význam
V populární televizní show Británie má talent představují Zlaté bzučáky jeden z nejdramatičtějších a nejvýznamnějších momentů celé soutěže. Každý z porotců má během série k dispozici pouze jeden Zlatý bzučák, který může použít pro vystupujícího, jenž je podle něj natolik výjimečný, že si zaslouží přímý postup do semifinále. Když porotce stiskne zlatý bzučák, na pódium se snese zlatý konfetový déšť a soutěžící automaticky postupuje do další fáze show, bez ohledu na hodnocení ostatních porotců.
Tento dramatický prvek byl do show zaveden v roce 2014 a okamžitě se stal jedním z nejočekávanějších momentů každé série. Moderátoři Ant a Dec mají také k dispozici jeden společný Zlatý bzučák, což ještě zvyšuje napětí a dramatičnost show. Získání Zlatého bzučáku je pro soutěžící často životním momentem, který může zcela změnit jejich kariéru. Mnoho účinkujících, kteří získali Zlatý bzučák, se později stalo uznávanými umělci a dosáhli významných úspěchů ve svém oboru.
Význam Zlatého bzučáku spočívá nejen v přímém postupu do semifinále, ale především v uznání výjimečného talentu a potenciálu vystupujícího. Když porotce jako Simon Cowell, známý svou přísností a vysokými nároky, udělí Zlatý bzučák, znamená to mimořádné ocenění kvality vystoupení. Zlatý bzučák často dostávají účinkující, kteří dokáží překvapit, dojmout nebo ohromit porotu nečekaným způsobem.
V historii show se Zlaté bzučáky udělovaly různým typům vystoupení - od působivých pěveckých výkonů přes dechberoucí taneční čísla až po originální komediální vystoupení. Každý Zlatý bzučák vypráví jedinečný příběh o talentu, odhodlání a často i překonání osobních překážek. Není výjimkou, že právě tyto momenty patří k nejvíce virálním a sdíleným na sociálních sítích.
Pro soutěžící představuje získání Zlatého bzučáku nejen postup do další fáze soutěže, ale také významnou publicitu a pozornost médií. Mnozí držitelé Zlatého bzučáku získali okamžitou popularitu a jejich vystoupení dosáhla milionů zhlédnutí na YouTube. Tento fenomén tak významně přispívá k celkové sledovanosti a popularitě show Británie má talent.
Zajímavostí je, že někteří porotci jsou známí tím, že se svým Zlatým bzučákem šetří a čekají na opravdu výjimečný moment, zatímco jiní jsou ochotni jej použít dříve v sérii. Tato různorodost přístupů vytváří additional napětí a očekávání u diváků, kteří spekulují, kdy a komu bude další Zlatý bzučák udělen. Každá série tak přináší nové překvapivé momenty a emotivní příběhy spojené s udělením tohoto prestižního ocenění.
Nejkontroverznější vystoupení v historii pořadu
Během dlouhé historie pořadu Británie má talent se objevilo několik vystoupení, která vyvolala značné kontroverze a rozdělila jak porotu, tak diváky. Jedním z nejvíce diskutovaných momentů bylo vystoupení Alexandera Magaly v roce 2016, který předvedl extrémně nebezpečné číslo s polykáním mečů a vrtákem. Jeho vystoupení bylo natolik šokující, že televizní stanice ITV musela čelit stovkám stížností od diváků, kteří se obávali, že by děti mohly nebezpečný trik napodobovat.
Neméně kontroverzní bylo vystoupení hypnotizéra Simona Brodkina, který se v roce 2015 pokusil zhypnotizovat porotu včetně Simona Cowella. Vystoupení muselo být přerušeno z bezpečnostních důvodů a následně vyvolalo debatu o tom, zda je vhodné předvádět hypnózu v živém televizním vysílání. Mnoho diváků považovalo tento moment za manipulativní a potenciálně nebezpečný.
V roce 2019 způsobilo rozruch vystoupení kouzelníka Elizabeth, který během svého čísla zdánlivě zemřel na jevišti. Představení bylo tak realistické a děsivé, že několik diváků v publiku omdlelo a zdravotníci museli zasahovat. Později se ukázalo, že šlo o důmyslnou iluzi, ale pořad byl kritizován za překročení hranice dobrého vkusu.
Dalším momentem, který vyvolal vlnu negativních reakcí, bylo vystoupení komika Davida Williamse v roce 2017. Jeho kontroverzní vtipy o královské rodině a politické satiře byly považovány za příliš odvážné pro rodinný pořad. Televizní stanice musela následně vydat oficiální omluvu a některé části vystoupení byly z televizního vysílání vystřiženy.
Nelze opomenout ani vystoupení skupiny Diversity v roce 2020, které reflektovalo hnutí Black Lives Matter. Jejich taneční choreografie, zobrazující smrt George Floyda a protestní hnutí, získala přes 24 000 stížností od diváků. Přestože porota vystoupení ocenila zlatým bzučákem, část veřejnosti považovala politické poselství za nevhodné pro zábavní show.
V roce 2018 vzbudilo kontroverze vystoupení iluzionisty Jimmy Tamleyho, který přinutil Simona Cowella a Davida Williamse k účasti na jeho čísle proti jejich vůli. Cowell vystoupení předčasně opustil, což vedlo k nepříjemné atmosféře v živém vysílání. Incident rozpoutal debatu o hranicích mezi zábavou a osobním komfortem soutěžících i porotců.
Kontroverzní byla také série vystoupení kaskadéra Jonathana Goodwina, jehož nebezpečné triky zahrnovaly mimo jiné únik z hořící konstrukce zavěšené ve výšce. Přestože jeho vystoupení byla technicky dokonalá, mnozí kritici argumentovali, že podobná čísla nemají v rodinném pořadu místo a mohou inspirovat mladé diváky k nebezpečnému chování.
Mezinárodní verze a adaptace show
Britská talentová show Britain's Got Talent se stala celosvětovým fenoménem, který inspiroval vznik mnoha národních verzí po celém světě. Formát show byl úspěšně adaptován ve více než 70 zemích, což z něj činí jeden z nejúspěšnějších televizních formátů všech dob. První mezinárodní adaptací byla America's Got Talent, která odstartovala v roce 2006 a dodnes patří mezi nejsledovanější reality show v USA.
V Evropě se formát rychle rozšířil do mnoha zemí. Německá verze Das Supertalent začala vysílat v roce 2007 a získala si obrovskou popularitu. Francouzská adaptace La France a un Incroyable Talent následovala v roce 2006 a také zaznamenala významný úspěch. Česká republika představila svou verzi pod názvem Česko Slovensko má talent v roce 2010, když se spojily televizní stanice TV Nova a TV Markíza, aby vytvořily společný projekt pro český a slovenský trh.
Asijské adaptace show jsou rovněž mimořádně úspěšné. China's Got Talent se stal jedním z nejsledovanějších pořadů v historii čínské televize, s průměrnou sledovaností přesahující 100 milionů diváků na epizodu. Podobně úspěšná je i korejská verze Korea's Got Talent a thajská adaptace Thailand's Got Talent.
Zajímavostí je, že mnoho vítězů národních verzí později získalo mezinárodní uznání. Například Paul Potts, vítěz první série Britain's Got Talent, se stal mezinárodní hvězdou a vystupoval v mnoha zemích světa. Susan Boyle, která skončila druhá v britské verzi, se stala globálním fenoménem a její příběh inspiroval mnoho lidí po celém světě.
Formát show se v různých zemích mírně liší, aby vyhovoval místním kulturním specifikům a preferencím publika. Například v některých asijských verzích je větší důraz kladen na tradiční umění a kulturní vystoupení, zatímco v západních verzích často dominují modernější formy zábavy. Délka show, počet soutěžících i struktura hodnocení se mohou v různých adaptacích lišit.
V roce 2016 byl zaveden formát Got Talent Global, který umožňuje nejlepším účinkujícím z různých národních verzí soutěžit proti sobě na mezinárodní úrovni. Tento koncept ještě více posílil globální dosah značky a vytvořil platformu pro mezinárodní výměnu talentů.
Úspěch mezinárodních adaptací Britain's Got Talent vedl také k vytvoření různých spin-offů a speciálních vydání. Například Champions edice, kde soutěží nejlepší účinkující z různých sérií a zemí, se staly populárními v mnoha regionech. Tyto speciální formáty pomáhají udržovat značku svěží a atraktivní pro diváky i po mnoha letech vysílání.
Nejpamátnější talentová vystoupení všech sezón
Za dobu vysílání Britain's Got Talent jsme mohli sledovat nespočet úžasných vystoupení, která se navždy zapsala do historie této populární talentové show. Mezi nezapomenutelné momenty patří především první vystoupení Susan Boyle v roce 2009, kdy tato nenápadná žena středního věku ohromila porotu i diváky svým podáním písně I Dreamed a Dream z muzikálu Les Misérables. Její výkon byl natolik působivý, že video z vystoupení se stalo virálním a získalo miliony zhlédnutí po celém světě.
Dalším mimořádným talentem, který show představila, byl Paul Potts, vítěz první série. Tento prodavač mobilních telefonů překvapil všechny svým operním zpěvem, když předvedl árii Nessun Dorma. Jeho životní příběh později inspiroval vznik celovečerního filmu. Nelze opomenout ani vystoupení tanečního souboru Diversity, který v páté sérii porazil favorizovanou Susan Boyle. Jejich choreografie kombinující street dance s akrobatickými prvky stanovila nový standard pro taneční vystoupení v show.
Kouzelník Darcy Oake přinesl do show zcela novou úroveň iluzionistického umění. Jeho vystoupení s holubicemi a následné zmizení patří k nejsledovanějším číslům v historii pořadu. Podobně ohromující bylo vystoupení Attraction, stínového divadelního souboru, který dokázal vyprávět dojemné příběhy pouze pomocí stínů vlastních těl.
K nejemocionálnějším momentům patřilo vystoupení Connie Talbot, tehdy teprve šestileté zpěvačky, která dojala porotu svým andělským hlasem. Podobně působivé bylo vystoupení Tokio Myers, pianisty kombinujícího klasickou hudbu s moderními elektronickými prvky, který později celou soutěž vyhrál.
Lost Voice Guy, první komik s mozkovou obrnou používající hlasový syntetizátor, ukázal, že humor nezná hranice a že překážky jsou tu od toho, aby se překonávaly. Jeho vítězství v roce 2018 bylo důkazem, že Britain's Got Talent je skutečně inkluzivní platformou pro všechny talenty.
Jules O'Dwyer se svým psím partnerem Matissem předvedli jeden z nejpropracovanějších psích vystoupení v historii show, které jim přineslo vítězství. Jejich příběh o záchranářském psovi okouzlil celou Británii. Nesmíme zapomenout ani na Ashleigh Butler a jejího psa Pudsey, kteří jako první psí duo show vyhráli a inspirovali mnoho dalších podobných vystoupení.
Collabro, pětičlenná hudební skupina, ohromila svým prvním vystoupením, kdy předvedli píseň z muzikálu Les Misérables. Jejich harmonické spojení a profesionální přístup jim vynesly nejen vítězství v show, ale i úspěšnou mezinárodní kariéru. Podobně Richard Jones, první kouzelník, který show vyhrál, kombinoval ve svých vystoupeních magii s vlasteneckými prvky a vojenskými tématy, což rezonovalo s britským publikem.
Vliv soutěže na britskou popkulturu
Televizní show Británie má talent významně přetvořila britskou popovou kulturu a zábavní průmysl od svého prvního vysílání v roce 2007. Pořad se stal kulturním fenoménem, který každoročně přitahuje miliony diváků a vytváří nové hvězdy zábavního průmyslu. Soutěž nabízí jedinečnou platformu pro objevování skrytých talentů z různých uměleckých oblastí, od zpěváků a tanečníků až po kouzelníky a komiky.
Významný vliv měl pořad především na britskou hudební scénu. Mnoho účinkujících, kteří se v show představili, později dosáhlo významných úspěchů v hudebním průmyslu. Příkladem je Paul Potts, který po vítězství v první sérii vydal několik úspěšných alb a stal se mezinárodně uznávaným operním zpěvákem. Podobně Susan Boyle, jejíž vystoupení v roce 2009 se stalo virálním fenoménem, prodala miliony alb po celém světě a změnila pohled veřejnosti na to, jak by měla vypadat popová hvězda.
Show také významně ovlivnila britskou divadelní scénu a variety. Diversity, taneční skupina, která zvítězila v roce 2009, způsobila revoluci v britském street dance a inspirovala vznik mnoha tanečních škol a skupin po celé zemi. Jejich úspěch vedl k většímu zájmu o moderní taneční styly a jejich začlenění do hlavního proudu britské popkultury.
Británie má talent také změnila způsob, jakým televizní producenti přistupují k talentovým show. Formát soutěže, který kombinuje osobní příběhy soutěžících s jejich vystoupeními, se stal vzorem pro mnoho dalších televizních pořadů. Porota složená z výrazných osobností v čele se Simonem Cowellem se stala nedílnou součástí britské popkultury, jejich výroky a reakce jsou často citovány a parodovány v médiích.
Vliv show se projevil i v oblasti sociálních médií a digitální kultury. Vystoupení soutěžících pravidelně získávají miliony zhlédnutí na YouTube a dalších platformách, což přispívá k globalizaci britské popkultury. Pořad také pomohl demokratizovat zábavní průmysl tím, že dal příležitost talentovaným jednotlivcům bez ohledu na jejich původ nebo předchozí zkušenosti.
Show významně přispěla k rozvoji britského variety umění, které bylo před jejím vznikem považováno za upadající žánr. Díky platformě, kterou Británie má talent poskytuje, se variety show znovu dostaly do popředí zájmu publika a mnoho vystupujících získalo příležitost k profesionální kariéře. Komici, kouzelníci a další varietní umělci našli díky show nové publikum a příležitosti k vystupování.
Pořad také ovlivnil způsob, jakým Britové vnímají amatérské umění a talent. Vytvořil kulturu, kde je oceňována originalita a odvaha vystoupit před publikem, což vedlo k většímu zájmu o umělecké aktivity na místní úrovni. Mnoho komunitních center a místních divadel zaznamenalo zvýšený zájem o talentové soutěže a umělecké workshopy inspirované formátem show.
